Odvodové povinnosti lidí s příjmem (i bez)

19.4.2021

Jako člověk, který je ekonomicky aktivní a vydělává si na své živobytí sám, máte několik odvodových povinností vůči státu. Těmito povinnostmi jsou daň z přijmu a také zdravotní a sociální pojištění. Tyto tři povinnosti jsou nezbytné pro každého vydělávajícího. Pojďme se na všechny tři podívat blíže.

Daň z příjmu
Tato daň, jak už název napovídá, je daní za to, že máme nějaký příjem. Dělí se na dvě základní kategorie, a to daň z příjmu fyzický osob a daň z přijmu právnických osob. U právnických osob je sazba daně 19 % a zjednodušeně řečeno těchto 19 % je odvedeno ze zisku (od toho, co společnost vydělá se odečtou daňově uznatelné náklady). U daně z přijmu fyzických osob je to trochu jinak. Pokud se jedná o OSVČ, tak tam se opět řeší i náklady (buď reálné nebo si můžete zvolit odpovídající paušál). Naproti tomu u zaměstnance se od roku 2021 nově daň počítá z hrubé mzdy (předtím to bylo ze superhrubé) a činí 15 % právě z této hrubé mzdy. Pokud jste zaměstnaní, tak vám na účet přichází již čistá mzda, očištěná právě o daň (resp. zálohu na daň) a o sociální a zdravotní pojistné. U daně z přijmu existují i tzv. slevy na dani, to jsou částky které se odečtou již z vypočtené daně a poplatníkovi je tak z různých titulů dána sleva na dani. Základní sleva je pro všechny poplatníky stejná a potom existují slevy pro studenty, na dítě, manžela/manželku atd.

Základy práva sociálního zabezpečení
Odvody na sociální a zdravotní pojištění patří souhrnně do základů práva sociálního zabezpečení. Tato právní oblast existuje ve většině evropských států od konce druhé světové války a celkem výrazně se takto odlišuje např. od amerického právního systému. Evropské státy se tímto zařadily do tradice tzv. sociálních států, které tvoří „záchranou síť“ pro ty obyvatele, kteří z jakéhokoli důvodu nemohou své živobytí, ať krátkodobě nebo dlouhodobě, obstarat sami.

Co se týče přímo sociálního a zdravotního pojištění, oboje tvoří separátní kapitolu veřejných rozpočtů a peníze z nich jsou využívány účelově pro to, na co byly vysbírány. Z pojistného principu dále plyne, že výhod těchto veřejných rozpočtů mohou využívat jen ti, kteří si pojistné platí. Ještě trochu jinak je to u zdravotního pojištění, o tom více níže.

Zdravotní pojištění
Odvod na zdravotní pojištění je povinný úplně pro všechny. Kromě toho je zde ještě jedna zajímavost a odlišnost, asi ne zrovna příjemná, ale odvádí se ze všech titulů zakládajících zdravotní pojištění. V praxi to znamená, že pokud máte nějaký souběh činností, ze kterých vám plyne výdělek (jste třeba zaměstnanec a OSVČ najednou), tak zaplatíte odvod na zdravotní pojištění jako zaměstnanec, tak i jako OSVČ.

Dále, existuje skupina lidí, kteří vlastní příjmy nemají, ale i tak jsou povinni odvádět pojistné na zdravotní pojištění. O část těchto lidí se stará stát a jsou tzv. státními pojištěnci. Jsou to děti, studenti do 26. roku věku, lidé v důchodu, ženy na mateřské, nezaměstnaní, kteří jsou vedeni v evidenci Úřadu práce atd. Důvodem, proč je odváděno pojistné i za tyto lidi, je právě separace těchto peněz od jiných peněz v rozpočtu. O tyto peníze se starají zdravotní pojišťovny a napřímo vyplácejí peníze za úkony poskytovatelům zdravotních služeb (lékařům, nemocnicím apod.).

Poslední skupinou jsou lidé, kteří nemají příjem, ale zároveň nejsou v žádné výše uvedené skupině státních pojištěnců. Těmto osobám se říká osoby bez zdanitelných příjmů a také nejsou osvobozeni od placení pojistného na zdravotní pojištění. Částka, kterou zaplatí se počítá z minimální mzdy, tj. je každý rok v jiné výši.

Sociální pojištění
Toto pojištění se skládá ze tří složek a to nemocenského pojištění, důchodového pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Na rozdíl od zdravotního pojištění neexistuje povinnost odvodů pro všechny. Pojistné na sociální pojištění odvádějí opravdu jen ekonomicky aktivní, vydělávající lidé. Navíc existuje několik výjimek i z této kategorie – např. pojistné na nemocenské pojištění je dobrovolné pro OSVČ a do určité výše příjmu jsou pro OSVČ nepovinné i další složky sociálního pojištění. Další výjimky existují u pracovníků na dohody, do výdělku 10 tis. Kč na DPP a 3 tis. Kč na DPČ za měsíc, není povinnost odvádět pojistné na sociální pojištění (zde platí stejná výjimka i pro zdravotní pojištění, ale pracovník na dohodu musí zdravotní pojištění odvést z jiného titulu, může být např. zmiňovanou osobou bez zdanitelných příjmů).

Závěrem, výpočet těchto odvodových povinností u konkrétního jedince je spíše záležitost pro účetní. Jako laici můžete využít mzdových kalkulaček na internetu, je to jednoduché a většinou velmi přesné.

 

Tento článek je realizován v rámci projektu Moderní a otevřené studium techniky CZ.02.2.69/0.0/0.0/16_015/0002430.
autor: Markéta Rolincová

Zpět na přehled všech článků