Právo obchodních společností – co vědět, když chci založit firmu

19.3.2021

V jednom z předchozích článků jsme si osvětlili problematiku podnikání a osob samostatně výdělečně činných. Další způsob, jak podnikat, je stát se společníkem obchodní společnosti. A o tom bude také tento článek. Ale spíše než to, jak obchodní společnost založit, se budeme zabývat, proč vůbec ji založit. Jaké je postavení společníka a jaké postavení má statutární orgán?

Obchodní společnosti a podnikání
Být součástí obchodní společnosti je jedním ze způsobů podnikání. Podnikatel je osoba (právnická nebo fyzická), která samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně a za účelem dosažení zisku. Podnikat lze živnostenským nebo neživnostenským způsobem. Rozdílům a živnostem obecně byl věnován zmiňovaný předchozí článek, takže tomu se zde už věnovat nebudeme. Co je ale důležité vědět, že při zakládání obchodní společnosti, stejně jako při zahajování činnosti jako OSVČ, je třeba mít příslušné oprávnění. A to buď živnostenské nebo jiné, neživnostenského charakteru podle jiných předpisů (takto fungují např. advokáti nebo lékaři).

Kdy být OSVČ a kdy založit obchodní společnost?
Nejčastější situace, kdy se zpravidla zakládají obchodní společnosti, je, když vás chce podnikat více společně. Obchodní společnost totiž slouží zejména k úpravě vztahů mezi společníky. OSVČ je naopak nejvhodnější, když chcete být sám/a a nepodnikáte ve skupině. Není tomu tak vždy, i jako jednotlivec můžete založit obchodní společnost. Učiníte tak zejména v případě, kdy chcete oddělit sebe jako fyzickou osobu od vaší podnikatelské činnosti, protože založením obchodní společnosti vznikne nová, sice fiktivní, ale další osoba a to osoba právnická. Opačná situace, tedy když je vás více a chcete podnikat jako OSVČ je také možná, ale vyžaduje to neustálou úpravu poměrů mezi vámi navzájem, kdo je za co odpovědný apod. a klade to zbytečnou zátěž zejména na klienta, který je nucen se mezitím orientovat.

Typy obchodních společností
Obchodní společnosti patří z právního hlediska do širší rodiny tzv. obchodních korporací společně s družstvy. Korporace v nejobecnějším hledisku upravuje občanský zákoník. Korporaci považuje za právnickou osobu, kterou vytváří společenství osob. Jak už bylo zmíněno, tak i na právnickou osobu tvořenou jediným společníkem je hleděno jako na korporaci. Ne všechny typy obchodních společností však může tvořit jediný společník. Jaké jsou tedy ty typy?

Obchodní společnosti se dělí na osobní a kapitálové. Osobními jsou veřejná obchodní společnost a komanditní společnost, kapitálovými jsou pak společnost s ručením omezeným a akciová společnost. První rozdíl mezi osobními a kapitálovými společnostmi je právě v počtu osob, které je mohou založit. Osobní vyžadují minimálně dvě osoby. Dalším hlavním a dělícím rozdílem je sepětí společnosti s fyzickými osobami, které je založili. Jak název napovídá, tak osobní jsou spjaty se zakladateli daleko více, jak už v rovině majetku a ručení za dluhy společnosti, tak v rovině řízení společnosti. V obecnosti lze říci, že u kapitálových společnosti lze téměř úplně oddělit jak majetek, tak obchodní vedení společnosti od zakladatelů, kdežto v osobních společnostech tomu tak není.

Podíl, společník a obchodní vedení společnosti
Jak to funguje v praxi si pojďme ukázat na příkladu. Představme si, že obchodní společnost je strom, přesněji jabloň. V tom nejklasičtějším případě tuto jabloň zasadí více zakladatelů, dejme tomu dva.

K zasazení jabloně je třeba pozemek, půda, do které bude zasazena. Podle toho, jak velkou část toho pozemku ten který zakladatel koupí, tak tak velký bude většinou tzv. podíl společníka na obchodní společnosti, tj. výsledné jabloni (vyjadřuje se v procentech). U kapitálových společností je třeba, aby byl zakoupen i ten pozemek (základní kapitál), ze kterého jabloň vyroste. U osobních společností to třeba není (není třeba vytvořit základní kapitál) a podíly na jabloni jsou ze zákona stejné, tady by to bylo každý 50 % (společníci se ale mohou ve společenské smlouvě domluvit jinak). Podíl v obchodní společnosti (na jabloni) ale nezahrnuje jen tu jabloň samotnou (tudíž nějaký hmatatelný majetek), ale je i souhrnem dalších práv a povinností. Práva zahrnují např. podíl na zisku (tj. jablka, která se urodí) nebo podíl na likvidačním zůstatku (pokud se společnosti ruší, společníci dostanou dřevo z jabloně). Povinnosti zase zahrnují koupit ten pozemek pod jabloní nebo koupit semínka, ze které vyroste.

Aby strom vyrostl a nesl ovoce, je třeba se o něj starat. Buď je možnost, že jí budou zalévat a jinak se starat sami zakladatelé nebo si najmou zahradníka.
U osobních společností je najmutí si zahradníka značně omezené, počítá se, že zalévat budou zakladatelé. U kapitálových společností je možné si najmou zahradníka nebo je nutné ve společenské smlouvě říci, že zahradníci budou zakladatelé. Zahradničení na jabloni se nazývá obchodní vedení společnosti. V momentě, kdy je najmut zahradník, tak společníci mají velmi omezené možnosti, jak obchodně vést společnost. Zahradník určuje, jak často se bude zalévat, čím se bude hnojit nebo kolik jablek vyroste. Zakladatelé mohou potom určit, co se s urozenými jablky stane, příp. mohou určit, že stromem nebude jabloň, ale hrušeň. Mají tedy vliv na strategické záležitosti, ale postup již určuje zahradník. Společníci ovšem mají právo na informace, jaký postup zahradník uplatní. Pokud si nechají obchodní vedení ve svých rukou, tak tohle vše určují sami, ale musí se dohodnout, zda budou jednat společně nebo každý samostatně a musí tak činit s péčí řádného hospodáře. Jak najmutý zahradník, tak zakladatelé zahradníci, jsou odpovědni za to, že jabloň bude rodit jablka, zejména pokud si na původní pozemek půjčili peníze.

Závěrem, pokud se budete pouštět do vod korporátního práva a budete zakládat obchodní společnost, tak už si pravděpodobně nevystačíte jen s blogovým právním článkem. Berte prosím tedy slova výše jako absolutní základ. I pro právníka už je to vyšší dívčí, proto vřele doporučuji se před jakoukoli akcí poradit s profesionálem.

 

Tento článek je realizován v rámci projektu Moderní a otevřené studium techniky CZ.02.2.69/0.0/0.0/16_015/0002430.
autor: Markéta Rolincová

Zpět na aktuality